Ego. V dnešní době hojně skloňované slovo nejen na poli osobního rozvoje a psychospirituality. Co vlastně to ego je a má reálnou moc nad naším životem?

K napsání tohoto článku mě inspiroval jeden z mých klientů. Účastnil se mého skupinového workshopu a při individuálním sezení se mi později svěřil, že po celou dobu cítil neidentifikovatelný stín neupřímnosti a neschopnosti hlubšího prožitku.

Chopili jsme se oba dva výzvy a začali zkoumat, co vlastně způsobilo jeho pocit nepohodlí a co mu bránilo otevřít se opravdovému prožívání. Jak se nořil hlouběji do popisování svého zážitku, začínalo mi svítat.

Zřetelně jsem vnímala, že to je hra jeho ega, které se ho snaží všemožně přesvědčit, aby si podržel iluzi pojetí sebe sama. Před mým zrakem se odvíjelo důvěrně známé drama.

Když jsem se cca před deseti lety vydala na cestu profesionálního osobního rozvoje, dostala jsem se po určité době do fáze, kdy jsem přesně znala svoje masky a dokonce jsem i věděla, ve kterých situacích a proč si je nasazuji, ale nebyla jsem schopná to přestat dělat.

A v podobné situaci se nyní nacházel i můj klient. Měl  masky pro každou příležitost a pro všechny role, které v životě hrál. Tyto masky mu nedovolovaly žít svobodně jeho vlastní život, nedokázal se upřímně a ze srdce radovat, v jeho životě s maskami nebyl prostor pro spontaneitu a kreativitu.

Jak se zbavit masek a vydat se na cestu ke svobodě?

Provedla jsem ho zákulisními cestičkami, aby to divadlo viděl z jiného úhlu a mohl ho prokouknout. Bude ho to stát ještě hodně času a úsilí, než bude schopný alespoň část svých masek odložit. Než dokáže kráčet svým životem svobodně a bude schopen si vědomě vybrat, zda vůbec, kdy a kterou masku nasadí.

A ani potom nebude mít vyhráno. Sama to dobře znám. Mám se před svým egem neustále na pozoru a hlídám si, abych ve hře, kterou spolu hrajeme byla režisérem a ne hercem.

Vrcholným trikem a iluzionistickým číslem našeho ega je naše přesvědčení, že jsme se z jeho otroctví vymanili a že ho máme pod kontrolou.

Úvahy a zamyšlení předkládané v tomto článku nepovažuji za univerzální pravdu o egu. Přesto věřím, že informace, které touto formou sdílím mohou být pro řadu z vás užitečné.

Vnímáte ego jako podporující, nebo omezující část svojí osobnosti? Jak s ním pracujete? Napište mi do komentářů.

Co je ego? Velmi zjednodušeně je ego naše představa o nás samých.

Ego, představuje soubor názorů a postojů, které jsme se od dětství učili, které jsme převzali a se kterými jsme se ztotožnili, přijali je jako svou identitu na které lpíme.

Všichni se rodíme s čistou myslí, nekontaminovanou strachem, otevření a vnímavý. Jak rosteme, přejímáme názory a postoje z našeho okolí. Nejprve rodičů a ostatních rodinných příslušníků, později učitelů, přátel a médií.

Ti všichni nás učí, co si máme myslet, jak se máme oblékat, s kým se přátelit, co si přát i čeho se bát.

Ego-mysl-vědění funguje na začátku jako nástroj k uspořádání našeho vnímání. Určuje jaký význam mají naše smyslové a tělesné prožitky a přiřazuje k nim příslušné emoce. Tím rozvíjí náš pocit sebe sama a zároveň naši oddělenost od celku.

Jakmile se naučíme mluvit, tento fenomén se prohlubuje. S pojmenováváním přichází posuzování a s ním polarizace. Babička je hodná, dává mi bonbóny, sousedův pes je zlý, protože na mě štěká…

Naše propojení a napojení se vytrácí a okolní svět a život vnímáme skrze jednotlivé subjekty, které jsme označili svými nálepkami.

Naše paměť a víra v její neomylnost spoluutváří naše ego a naopak naše ego, nás poutá k naší minulosti způsobem, který může být zničující. Naše vzpomínky jsou pro nás drahocenným vlastnictvím, důkazem naší existence, potvrzením toho, kým jsme.

Přestože psychologie a moderní neurověda objasňuje, že paměť není lineární, kontinuální ani přesná, pro řadu z nás jsou tato tvrzení nepřijatelná.

Ke své paměti a vzpomínkám přistupujeme jako k záznamu videokamery, který nahrává každý okamžik našeho života s absolutní pravdivostí.

Přečtěte si článek “Paměť a vzpomínky – věrní zapisovatelé skutečnosti nebo dokonalí mystifikátoři?” a dozvíte se víc.

Otroctví ega podléháme, aniž bychom o něm věděli.  A protože si ho neuvědomujeme, nemůžeme se z něj vymanit. Je to jako past, ve které dobrovolně setrváváme, protože nevíme, že jsme lapeni.

Vypozorovala jsem že ego neboli naše pseudoidentita je utvářena 3 základními oblastmi:

1. Souborem převzatých a naučených názorů a postojů.
2. Vnímání sebe sama jako objektu odděleného od celku, způsobené posuzováním, hodnocením, porovnáváním a polarizací.
3. Vírou v neomylnost naší paměti a potvrzení toho, kým jsme skrze naše vzpomínky.

Kultivování ega, vědomá práce na rozbití falešných struktur a iluzí o nás samých je náročná, pozvolná a v některých etapách provázená nepříjemnými pocity –zmatkem, obavami a strachem.

Opouštíme-li názory a postoje o kterých jsme byli až dosud přesvědčeni, že jsme to my sami, jsme zmatení. Ztrácíme to staré, co možná z našeho momentálního úhlu pohledu nebylo ideální, ale bylo to nějak funkční a bezpečné.

Velmi lehce se nám na naší cestě ke svobodě může stát, že naše ego-mysl se vrací k důvěrně známým postojům, názorům, posuzuje, hodnotí a porovnává, zve si na pomoc naši paměť a vzpomínky.

Ti všichni dohromady mají jediný úkol – vrátit nás do područí ega.

Vystoupili jsme z naší komfortní zóny, stojíme zde „nazí“, nechránění, připadáme si zranitelní a nevíme, kdo jsme. Jak snadné je v těchto momentech s nefalšovanou úlevou přijmout zpět iluzi sebe sama…

Hry ega-mysli-vědění jsou důmyslné. Velmi jednoduše vytvoří úplně nové sebepojetí, odlišné, od toho předchozího a přesvědčivější, než to předešlé. Snadněji tak uvěříme, že iluze odešla a my jsme konečně objevili sami sebe.

Chceme-li začít vědomě pracovat se svým egem, můžeme se pro začátek zaměřit na tyto oblasti.

Jak na převzaté a naučené názory a postoje?

• Odhalte vzorce, které často používáte nevědomě a které ovlivňují řadu oblastí vašeho života. Následně posuďte, zda jsou pro váš život ještě platné a zda by nebylo lepší je odložit.
• Zkoumejte, zda postoje, kterými se řídíte jsou s vámi v souladu. Jací jste, jak se chováte vs. Jací byste chtěli být a jak byste se chtěli chovat?
• Zjistíte-li, že vaše postoje, názory a vzorce už ve vašem životě nemají místo, začněte pracovat na jejich opuštění nebo proměně.

Jak přestat hodnotit, posuzovat a porovnávat se

• Vždy, když se přistihnete při podobném chování, zkuste negativní a posuzující myšlenky nahradit pozitivními. Myslete na to, že druhý člověk stejně jako vy zažívá své životní vzestupy a pády, že se stejně jako vy pokouší být v životě šťastný apod.
• Přejte druhým jejich úspěchy, radujte se z maličkostí, buďte vděční za vše, co už v životě máte.
• Chovejte se s úctou  a respektem k životu, přírodě, zvířatům, nepřemýšlejte jen o tom, co chcete vy od života, ale také o tom, co chce život od vás. Čím můžete přispět, co vám přináší pocit naplnění a smyslu?

Připusťte, že paměť a vzpomínky jsou tvárné

• Paměť je snadno ovlivnitelná například autosugescí.
• Vzpomínky se prolínají se všemi zkušenostmi a zážitky a tudíž zahrnují i vše, co jsme slyšeli z vyprávění, o čem se nám zdálo, co jsme četli a co jsme viděli v televizi nebo na internetu.
• Naše vzpomínky se formují a přetvářejí do podoby, v jaké je potřebujeme nebo chceme mít pokaždé, když je vyvoláme.

Vliv ega je také možné oslabit a iluzi vnímání sebe sama rozbít, pokud jsme vystaveni silné emocionální zátěži, stresu nebo extrémním podmínkám.

Dříve k tomuto účelu sloužili přechodové rituály, dnes tuto úlohu přejímají moderní Vision questy a nejrůznější programy přežití v divočině. Máte-li dobrodružnou povahu, může to být pro vás ta pravá cesta.

Pokud zjistíte, že byste na své cestě z otroctví ega ke svobodě uvítali mou podporu a pomoc, napište mi.