Sranda musí bejt – před porodem, při porodu i po něm

Uvědomuju si, že humor je kvalita, která je pro mě čím dál víc důležitá ve všech oblastech života. Díky humoru se mi daří mnohem lépe zvládat vypjaté situace při výchově, pro mě i děti je to v dané chvíli úlevné odlehčení, s mužem se hodně a rádi smějeme, společný specifický druh humoru posiluje náš vztah.

Jeden z mých učitelů procesové práce psychiatr a psychoterapeut s 33letou privátní praxí v Curychu Ivan Verný zastává myšlenku, se kterou se plně ztotožňuji a sice, že pokud se s klientem při sezení ani jednou od srdce nezasmějeme, připadáme si nedostatečně (myšleno energeticky) zaplaceni.

A tak se není čemu divit, že osobitá kvalita humoru se vplížila i do prožívání mého třetího porodu.

Tímto článkem rozhodně nechci nijak zlehčovat situaci českého porodnictví, ani přístup personálu na oddělení šestinedělí. Vnímám, že pro většinu žen by pravděpodobně byly hlášky a situace, které popisuji níže velmi zraňující, proto mi dovolte lehký úvod do situace.

Těhotenství a porody jsou mým tématem již cca 8 let. Zhruba stejně dlouho řídím nejpopulárnější český web o těhotenství, mateřství a rodičovství Babyweb.cz. Jsem také spoluautorkou projektu Přirozený Porod v Porodnici (zkráceně PPP), který uděluje certifikát Spokojená rodička v oblasti vstřícné porodní péče a přirozeného vedení porodu.

Rozhodla jsem se pro porod v porodnici a tedy věděla celkem přesně, co mě tam čeká.

Při porodu mě podporovali můj muž a Lara – má úžasná sestra, která je zároveň dula a svoje umění doprovodu k porodu studovala v legendárním Balijském Bumi Sehat.

Jelikož plně důvěřuji svému tělu a věřila jsem také vynořující se Duši, byla jsem si celkem jistá, že se vše uděje tak, jak má. I přes veškeré komunikační zádrhele zdravotnický personál plně respektoval moje porodní přání.

Díky tomu všemu, jsem se mohla na celý průběh svého třetího porodu dívat s dostatečným nadhledem, všímat si absurdit, které nastávaly, ale zároveň se jimi téměř vůbec netrápit.

1. doba porodní – u nás v bytě

Kontrakce začínají 2 dny před termínem asi v 7.00 ráno. Stejně jako při obou předchozích porodech. Ve 14.00 přijíždí moje sestra Lara, společně posloucháme zpěvy velryb a delfínů, šumění moře tekoucí a padající vodu. Asi ve čtyři hodiny odpoledne se k nám připojuje můj muž, přestává pracovat, vypíná telefon.

Udržuju se ve stavu hlubokého uvolnění v hladině alfa 1 a alfa 2, na hranici spánku a bdění, můj muž to komentuje slovy – to vypadá, jako by ses toho porodu vůbec neúčastnila…

Lara mluví o vypuzovacím reflexu, který může v takovém stavu nastat a spočívá v tom, že branka se otevře a dítě se narodí na jednu kontrakci a po porození placenty se zase zavře.

Můj muž: tak to aby sis už sundala kalhotky…

Můj muž navrhuje, že by změnil hudbu, zvuky padající vody ho prý nutí běhat často na záchod. Nic co navrhuje se mi nelíbí, vrcholem je  jódlující operní pěvec – to ještě netuším, jaká to bude později inspirace…

Cesta do porodnice

Ve 22.00 kontrakce nabírají na síle a interval mezi nimi se výrazně zkracuje. Jsou po třech, čtyřech min a dávají mi zabrat. Chvíli čekáme, zda se tempo ještě nezvolní, ale nevypadá to…

Každou kontrakci už musím hodně rozdýchávat, no spíš rozezpívávat, respektive inspirována nedobrovolnou muzikální exkurzí – operně jódlovat.

Lara – tohle by měla slyšet Lucie Suchá Groverová*, možná by se od tebe ještě naučila nový styl…

Při kontrakci si představuji namísto čípku a branky rozvinující se květ, světlo v mých porodních cestách a nahlas křičím k miminku, že mu dělám tunel…

1. doba porodní – v porodnici

Sestřička na příjmu: tak copak se děje?

Já: koukám nechápavě…co by se jako dělo? Rodím…

Totálně mě rozhodila, kontrakce povolily…do háje…

Sedím na monitoru a snažím se navodit euforický stav z auta…vizualizuju květ, světlo, tunel jak divá, do toho znovu odpovídám na absurdní otázky…

Nejvyšší dosažené vzdělání?
Rodinná anamnéza?
To je těhotenství po IVF? Ne? Vždyť jste měla dvě mimoděložní…
Vy nechcete vědět co to bude?
Vy nevíte, jak se bude děťátko jmenovat?

Potichu se modlím, ať přijde další kontrakce, do toho přemýšlím, jak se vlichotit na první pohled neochotné porodní asistentce (PA), protože je to pro nás v tuhle chvíli klíčová osoba…

Celou situaci zachraňuje můj muž, který byl přeparkovat auto a PA se zjevně líbí. Navíc se mu podařilo vyhmátnout téma, na které starší PA evidentně slyší a sice dítko v pubertě…

Jupí, přichází kontrakce, je sice o něco slabší, ale je zpátky…

2. doba porodní – na porodním sále

Porod se znovu rozbíhá v plné síle cca po dvou hodinách. Ty dvě hodinky využíváme prostor mezi sílícími kontrakcemi a všichni pospáváme, což je pro mě úplně nová zkušenost…

PA při kontrole: třetí porody bývají zakletý, ale všechno je to o hlavě, že jo, jak si to v ní naprogramujete…

Ségra stojící za PA zuřivě mává rukama, aby odčarovala právě pronesenou hlášku…Naštěstí program zakletých třetích porodů se v mojí hlavě neuchytil…

Vybavuju si větu MUDr. Máslové psychogynekoložky, se kterou jsem dělala před lety rozhovor, která mluvila o hláškách zdravotníků, které by se daly tesat na pomníček českého porodnictví. Tohle byla rozhodně jedna z nich.

PA po porodu na mou sestru: jak můžete dělat dulu, když jste sama nerodila?? ?

Doktor suše od šití: já jsem taky ještě nerodil a dělám porodníka…v duchu mu tleskám…

Dětská sestra: to se nám ještě nestalo, že by odsud odcházeli rodiče s miminkem bez jména…Proč jste žádné jméno nevybrali, vy jste se nedohodli?

Já: naopak, my jsme se dohodli, že dítě pojmenujeme, až se narodí…matrika to potřebuje do měsíce…

Na oddělení šestinedělí na nadstandardu 

Přesunuly mě cca v 5.00. Jdu se poprvé po porodu vyčurat, sedím na záchodě a najednou dovnitř vejde staniční s nějakými papíry k podpisu.

Staniční na Laru: kde je matka?

Ségra: na záchodě…

Staniční vleze na záchod, zkoumavě se na mě zadívá a řekne: jste nějaká bledá, vy jste unavená?

Tohle mi hlava nebere, ano do p.dele jsem unavená, právě jsem porodila, což se fyzickou zátěží rovná uběhnutí maratonu, jenže bez patřičného tréninku, navíc nejsem už žádná mladice a proč za mnou ta osoba leze na záchod?

Nezmohla jsem se na odpověď, jen na ní koukala s otevřenou pusou. Naštěstí to pochopila a vypadla se slovy, tak se příště zavírejte…začala jsem se chechtat, to se nedalo…

…Lara chová dceru a já se chci trochu prospat, jakoby ze sna slyším…asi 20x až se paní prospí, tak ať to podepíše tady…

Lara: ségra sem leze víc lidí, než potkáš touhle dobu na Václaváku, to je šílený…

Na přebalovacím pultíku se kupí štos dokumentů…

Dětská sestra ve snaze vnést do situace trochu jasno, vysvětlit a hlavně omluvit ta nekončící procesí: tady na patře je asi 6 sektorů a každý má svoji agendu a administrativu…

Já sarkasticky na Laru: konečně chápu pojem nadstandard, protože toto skutečně není pokoj hotelového typu, jak jsem se právě dočetla z jednoho z lejster k podpisu.

Oni tím nadstandardem zřejmě myslí nadstandardní zdravotní péči a sice, že mě přijde zkontrolovat každý, kdo má co dočinění s tímto oddělením, od primáře až po zahradníka…

Za 5 min

Instalatér na Laru, která se ho pokoušela vykázat: paninko, ale mě sem poslali opravit perlátor, ještě přijde kolega na ten neodtékající odpad…

Já: mě to nezajímá, ať už sem nikdo neleze…

Za 3 min

Instalatér s vedoucí technického úseku: Vy tedy trváte na tom, že pán ten perlátor opravit nemůže?

Já: ano, trváme

Instalatér: já sem vám to říkal…

Za další 3 min

Sestra: změřím vám teplotu

Za další 2 min

Gynekoložka: roztáhněte nohy, ať vidím jak to krvácí, víte že tam máte šití, musíte to větrat…

Já: jak to mám do p.dele větrat, když sem furt někdo leze, včetně údržbáře č. 1 a údržbáře č. 2, uklízečka na komunální odpad, uklízečka na infekční odpad, svačinářka, pediatr dokonce 3x, aby mi znovu vysvětlil, proč je důležité dítě po porodu vážit a měřit a já mu znovu vysvětlila, že je nám to fuk…dětská sestra, vy…

Za 10 min

Snídaně: dva suché rohlíky, kostka taveňáku a hrnek kakaa

Svačinářka: vy to opravdu nebudete jíst? Taková škoda, nechcete si to tu nechat na později? A doprovod k porodu se u nás bude taky stravovat?

Já: nezlobte se, nikdo se tu nebude stravovat, protože tomu se nedá říkat strava…a už mě nechte, potřebuju se vyspat…

Po hodině přijíždí pro Laru švagr, malíř, obvykle chodí v pracovním zacákaný od barvy a zarostlý jak Rumcajs. Tentokrát vyfešákovaný, čerstvě ostříhaný a oholený, v saku…

Švagr na sestru na chodbě poté, co jsem ho vyslala pro vložky: kde máte tu bednu na vložky?

Sestra na chodbě: Jakou bednu na flašky? Tady žádný flašky nemáme…

Já: Významný pohled na Laru a obě výbuch smíchu, do jaké kategorie ho ta osoba zařadila?

Ve smlouvě: nadstandardní pokoj hotelové typu. Na pokoji 2 nemocniční postele, 1 x protékající a zkratující rychlovarná konvice, která je nám po opakovaných urgencích vyměněna za samospínající a neustále se bez vody přehřívající. Minilednička. Z kohoutku teče rezavá voda, to nejspíš kvůli neopravenému perlátoru…

Svačinářka na mého muže: bum, prásk, dvéře letí, mladá paní, nemáte tu tác od večeře? Ne nemáme, to čevabčiči vypadalo jako by ho už před námi jednou někdo pozřel a … prosím vás, už sem nechoďte, my tady opravdu nebudeme nic jíst…

Po 24 hod podepisujeme revers a jdeme domů, další dávku osobitého nemocničního humoru už bychom nemuseli unést.

*Lucie Suchá Groverová, je autorkou knihy Aby porod nebolel, porody svých poslední tří dětí se prozpívala. Mimo jiné pořádá workshop s názvem Prozpívat se porodem.

Menu